Jak se slaví jinde ve světě
Co byste řekli svatebnímu obřadu na střeše mrakodrapu, na vodních lyžích, hluboko pod mořem ve skafandru nebo jen tak na ulici? V Americe, ale také i v některých evropských státech jsou stále častějším trendem moderní, nekonvenční a bláznivé svatební obřady. Prakticky je povoleno vše, co se novomanželům líbí. Často se vztahují k povolání nebo koníčkům snoubenců. Hlavně, aby to bylo originální a svatba se tak stala nezapomenutelným zážitkem.
Svatební zvyky se v jednotlivých zemích sice liší, ale i přesto mají mnoho společného. Všude na světě jsou symbolem vstupu do manželství prstýnky. Nevěsty nosí bílé šaty, a to i v zemích, kde k tradičním barvám oblečení nevěst dříve patřila červená. Takovou zemí je například Čína, stále častěji se zde prosazují trendy západního světa a nevěsty vyměnily tradiční červené šaty za bílé, ženichové pak žluté svatební oblečení za západní tmavé obleky.
Židovská svatba
Židovská svatba „ketubah“ probíhá podle přísně stanovených zásad, které vycházejí z biblických zákonů. Svatební obřad uprostřed ulice? I to je při této svatbě možné. Svatba se může konat kdekoliv, pravidlem je pouze to, aby novomanželé stáli pod svatebním baldachýnem, kterému se říká „chupa“, a který znázorňuje budoucí domov manželů. Baldachýn drží na tyčích čtyři muži a pod ním čeká na snoubence rabín a kantor. Kolem stojí ze všech stran rodina a ostatní hosté. Kantor pronáší modlitby a zpěvem vyzývá dva ženaté muže, aby přivedli pod „chupu“ ženicha. Stejným způsobem je vyzvána nevěsta, kterou doprovází dvě vdané ženy. Všechny tři pak musí sedmkrát obejít ženicha. Poté mu je nevěsta předána.
Ženich ukazuje rabínovi a kantorovi prsten pro nevěstu. Oba musí formálně ujistit, že prstýnek je jeho majetkem, je určité ceny a že ho nevěstě daruje za účelem zásnub. Poté navléká snubní prsten své nastávající na ukazováček pravé ruky, protože tímto prstem ukazují židé na písmenka tóry při jejím předčítání a díky tomu považují tento prst za prst moudrosti. Nevěsta si však později může prstýnek přesunout na jiný prst, na kterém jej bude nosit. Rabín předčítá slova ženichova vyznání pro nevěstu. Následně čte aramejský text svatební smlouvy „ketuby“, jejímž obsahem jsou závazky manžela živit, šatit a ctít svou manželku. Manžel slibuje, že se v době manželství neožení s jinou ženou, v případě rozvodu se zavazuje k finančnímu vypořádání. Pak se snoubenci se napijí vína ze společného poháru. Sňatek je stvrzen, když ženich pohár rozbije a střepy rozšlape. Toto gesto má připomínat zničení jeruzalémského chrámu. Všichni přítomní zavolají: „Mazal tov!“, což znamená „dobré znamení“.
Novomanželé odcházejí v doprovodu dvou svědků do „cheder jichud“, místnosti sousedící s oddávacím prostorem, kde stráví sami první okamžiky manželství. Ostatní svatebčané se odeberou na svatební hostinu, která začíná za nepřítomnosti ženicha a nevěsty, ti vstupují na hostinu později. Obvykle je pro snoubence svatební den dnem půstu. Po modlitbě na závěr hostiny se vysloví sedmero požehnání „ševa brachat“. Svatební veselí trvá sedm dní a nocí.
K nejčastějším židovským zvykům se řadí týden odloučení snoubenců. Když se znovu setkají, nevěsta má závoj, který ženich odhalí, aby se ujistil, že je to dívka, kterou si vybral.
Hinduistická svatba
Svatba mezi hinduisty není stvrzena podpisem a není hlášena na úřadech. Důkazem o tom, že se dva lidé vzali je jen fotografie a potvrzení svědka. Na svatbě se nešetří a často na ni padnou všechny rodinné úspory. V Indii hraje velkou roli rituální oheň, který doprovází několikahodinový svatební obřad. Během něj musí otec symbolicky odpustit dceři, že opouští jeho rodný dům a matka pak nevěstu připraví na novou životní etapu. Tradicí je také kousek ženichova šatu – obvykle šála – svázána s šaty nevěsty, aby byl demonstrován uzavřený sňatek. Během oslavy, která trvá tři dny, sedí oba novomanželé dlouhé hodiny na vyvýšeném pódiu, aby si je každý host mohl důkladně prohlédnout. Nevěsta je zahalena v barevném, bohatě ozdobeném „sárí“. Dokonce i její ruce jsou hustě pomalovány a ozdobeny mnoha šperky. Honosná okrasa nevěsty má příznivě naladit bohy a přimět je, aby od manželství odvrátili všechna neštěstí.
Čínská svatba
A jak probíhá svatba v Číně? Podle starých čínských tradic odráží vstup do manželského svazku filozofie, která je založená na principu rovnováhy dvou základních pravidel – pozitivního mužského jang a negativního ženského jing. Podle nich znamená spojení novomanželů soulad a rovnováhu, a zároveň je předpokladem vzniku nového života.
V dnešní čínské kultuře si zachovalo svou důležitost datum svatby, číslům se zde přikládá obrovský symbolický význam. Velmi nepříznivá je čtyřka, která znamená smrt. Naopak pozitivní je jednička, a vůbec nejlepší je, když se v datu opakuje víckrát, protože znamená štěstí, postup a úspěšné hromadění majetku.
Právě díky tomu, že se na vhodný datum sňatku může čekat i dlouhé měsíce, se svatební smlouva podepisuje dopředu. Jde jen o formální vyplnění formulářů, ale od této chvíle se snoubenci stávají oficiálními manžely a můžou spolu začít bydlet. V čínské kultuře se věří, že pokud v tomto období nevěsta otěhotní, přinese to velké neštěstí. Celé období, od podpisu svatební smlouvy až do svatebního dne, je plné bohatých příprav. Většinou se o vše, především ve městech, starají svatební agentury. V předvečer svatebního dne se do procesu příprav zapojuje i rodina. Příbuzní nosí do rodičovských domů nevěsty a ženicha cukroví, dárky a speciální svatební koláč z rýžové mouky.
Ve svatební den musí mít nevěsta podle starých zvyků připraveny troje až sedmery šaty. Jedny z nich jsou zpravidla tradiční čínské „qipao“, které mají červenou barvu a oblékají se během svatební hostiny. Na znamení příchodu ženicha se zapalují prskavky, které mají od snoubenců odehnat vše zlé. Oblíbené jsou také dlouhé a bohaté ohňostroje. Ženich se přivítá s rodiči nevěsty a odevzdá jim dar, často jsou to peníze. Potom se odjíždí do restaurace, kde se začíná s podáváním čaje. Než nastoupí nevěsta do auta, vyzuje si staré boty a obouvá nové. Tento zvyk symbolizuje vstup do nového života.